Výrobci oděvů poprvé získali společnou platformu, přes kterou mohou promlouvat do toho, jak se v módním průmyslu nastavují pravidla udržitelnosti. Think tank Fashion Producer Collective (FPC), formálně ustavený v roce 2025, chce změnit dosavadní model, v němž rozhodnutí padají v kancelářích tisíce kilometrů daleko a továrnám se pak jen předkládají k plnění. Spoluzakladatelka Kim van der Weerdová, bývalá manažerka oděvních továren, tvrdí, že většina nástrojů na udržitelnost byla navržena lidmi, kteří nikdy nestáli na dílenské podlaze. Cílem kolektivu je zajistit výrobcům místo u stolu tam, kde se rozhoduje o jejich osudu.
- Fashion Producer Collective je podle svých zakladatelů prvním společným hlasem výrobců oděvů v otázkách udržitelnosti.
- Kolektiv byl formálně ustaven v roce 2025, předtím několik let fungoval neformálně.
- Pákistánská firma Sapphire Group dnes musí držet 40 certifikací a jen za poplatky platí 130 000 eur ročně.
FPC vznikl jako reakce na dlouhodobou frustraci lidí, kteří oděvy skutečně vyrábějí. Van der Weerdová, jež kdysi studovala lidská práva a domnívala se, že udržitelnosti rozumí, popisuje, jak se její pohled po nástupu do výroby zcela proměnil. Ne proto, že by změnila morální kompas, ale protože zjistila, že řešení nabízená značkami často neberou v potaz místní podmínky konkrétní továrny nebo regionu.
Značky diktují, továrny platí
Podle výrobců, s nimiž mluvil server Vogue Business, se udržitelnost dosud odehrávala výhradně shora dolů. Datové dashboardy, audity a certifikace vznikaly s dobrými úmysly, avšak bez ohledu na kontextové nuance. Van der Weerdová z vlastní zkušenosti manažerky továrny v kambodžském Phnompenhu popisuje, že musela zavádět — a hradit — kroky, na nichž trvali obchodní partneři přes auditory, i když pro její provoz nedávaly smysl. Šlo například o zápis do různých, ale do velké míry se překrývajících certifikací nebo o přechod na zdroje energie, které místní prostředí nepodporuje.
„Mezitím jsme jako továrna měli vlastní ambice a plány v oblasti udržitelnosti,“ dodává van der Weerdová, „ale nikoho to nezajímalo.“
Od vykonavatelů ke spolutvůrcům
Zastánci současného stavu namítají, že výrobci už dnes bývají konzultováni — značkami, regulátory, víceúčelovými iniciativami i neziskovými organizacemi. Členové FPC ale tvrdí, že to nestačí. Problémy, otázky i priority jsou totiž definovány dřív, než se jakýkoli výrobce vůbec zapojí, a připomínky se přijímají jen v úzce vymezeném rámci.
„Většinou lidé přijdou s něčím, co si myslí, že je pro nás dobré, aniž by se nás zeptali. To je pravý opak spravedlnosti,“ říká Saqib Sohail, spolutvůrce FPC a konzultant poradenské firmy Upfront Textiles. „Nechoďte za námi, až máte všechno hotové a chcete jen razítko. Přizvěte nás na den nula.“
Podle Ilishio Lovejoyové, programové manažerky nadace Laudes Foundation a bývalé šéfky ESG jednoho z dodavatelů oděvů, vede přehlížení výrobců k odporu. Když se na návrhu řešení nepodíleli, přirozeně se mu brání — a rozhodovací autority od značek po tvůrce politik pak prosazují změnu silou, přes finanční sankce nebo hrozby zrušením kontraktů.
Rostoucí náklady na certifikace
Konkrétní čísla ukazují, jak se břemeno požadavků nabaluje. Saqib Shahzad, manažer udržitelnosti v pákistánské textilní firmě Sapphire Group a zakládající člen vzdělávací neziskovky Transformers Foundation, popisuje, že před patnácti lety držela společnost čtyři certifikace. Dnes jich musí mít 40 a jen na poplatcích za ně vydá 130 000 eur ročně. Náklady na jejich zavedení jsou podle něj třikrát až pětkrát vyšší.
Pro čtenáře, kteří sledují oděvní řetězce a debatu o udržitelné módě, jde o důležitý signál. Náklady na plnění těchto pravidel se v konečném důsledku promítají i do fungování celého dodavatelského řetězce, na jehož konci stojí spotřebitel.
Hledání nefunkčnější struktury
FPC se dlouho zdráhal formalizovat — van der Weerdová se obávala, že hierarchická struktura umlčí důležité hlasy. Kolektiv se scházel měsíčně, mapoval legislativu a vydával odborné studie. Aby dostál svým slibům, potřeboval nový způsob práce. „Musí to být přístup, který ctí lidi, kteří vědí, co se děje, a kde je rozmanitost silou, ne něčím, co se odsune stranou,“ říká Lovejoyová.
Na podobě organizace se podílel poradce pro strategii a organizační rozvoj Christian Koch. „Šlo o to vyvážit živost a osobní vazby této skupiny s budováním něčeho, co má větší dosah a viditelnost,“ vysvětluje. FPC přitom moc definuje jako schopnost rozhodovat — tedy přesně to, co chce výrobcům vrátit.
Měli by mít výrobci oděvů rovnocenné slovo při tvorbě pravidel udržitelnosti, nebo je řízení ze strany značek nutné? Podělte se o svůj názor v diskuzi.
