Šavlozubá kočka Smilodon fatalis patřila k nejvýraznějším dravcům pleistocénní Ameriky – útočila ze zálohy, skrytá v husté vegetaci tehdejší Kalifornie, kořist povalila a usmrtila mohutnými špičáky. Právě její dokonale zachované kosti z asfaltových jezírek La Brea v Kalifornii teď posloužily k neobvyklému lékařskému pátrání. Tým vedený veterinářem Hugem Schmökelem z Evidensia Academy Sweden a Curyšské univerzity zkoumal páteře těchto vyhynulých šelem a našel překvapivě vysoký výskyt vzácných nádorů míšních nervů. Výsledky, publikované v časopise Frontiers in Veterinary Science, naznačují, že se druh těsně před svým koncem stal příbuzensky křížený.
- Vědci prozkoumali 3 722 obratlů pocházejících nejméně od 849 dospělých jedinců.
- U tří obratlů našli rozšířené otvory pro nervy – silnou známku nádoru míšního nervu.
- Odhadovaný výskyt těchto nádorů u La Brea je zhruba tisíckrát vyšší než u dnešních lidí.
Asfaltová past, která lákala i dravce
V lokalitě La Brea prosakuje na povrch ropa v podobě jezírek lepkavého černého asfaltu, do nichž se zvířata boří a uvíznou. Zoufalé volání uvězněné kořisti přitahovalo predátory, kteří pak sami skončili v pasti. Právě proto jsou zde fosilie šavlozubých koček tak četné a dobře zachované.
„Uvězněná kořist je pro predátora v bolestech velmi lákavá,“ vysvětluje Schmökel. „Zraněný nebo nemocný dravec se musí spoléhat na mršiny, takže podstupuje větší riziko, aby se k nim dostal.“ Podle autorů mohly být právě nemocné kočky náchylnější k tomu, aby se nechaly nalákat do smrtící pasti.
Co odhalilo tisíce obratlů
Vědci v muzejní sbírce identifikovali 3 722 obratlů, které patřily nejméně 849 dospělým jedincům, a hledali v nich patologické změny. Nalezli řadu vývojových odchylek: 32 obratlů s neúplně vyvinutými oblouky, 48 srostlých „blokových“ obratlů a 226 „přechodných“ obratlů, u nichž se obratel vytvořil nesprávně.
Ještě nápadnější byly tři obratle s rozšířenými otvory (foraminy), jimiž procházejí nervy. Rozšířený otvor s hladce přemodelovaným povrchem je podle autorů velmi silnou známkou nádoru míšního nervu – ten postupně roste a tlačí na kost, čímž otvor zvětšuje.
Zatímco u lidí připadá na 100 000 jedinců zhruba 0,22 až 0,38 případu, u šavlozubých koček z La Brea odhadli vědci výskyt na ohromujících 353 případů na 100 000 zvířat.
Nádory míšních nervů jsou totiž u lidí i současných zvířat mimořádně vzácné a u člověka je způsobují konkrétní genetické mutace, buď spontánní, nebo zděděné. Tři nalezené případy navíc pocházely ze tří různých jezírek, musely tedy patřit různým jedincům.
Malá populace a nebezpečné dědictví
Proč byl Smilodon tak silně zasažen, nelze s jistotou říct. Vysoký výskyt vývojových abnormalit ale vede tým k podezření, že druh se stal příbuzensky křížený – i když to bez genetické analýzy nelze dokázat. Stejné deformace páteře jsou přitom zdokumentovány u dnešních příbuzensky křížených populací vlka obecného.
Jak počty zvířat klesaly a ubývalo možných partnerů, mohly se v populaci koncentrovat škodlivé genetické varianty a zvyšovat pravděpodobnost, že si vrh mláďat ponese zdravotní potíže. Bolest a obtížný lov pak podle vědců mohly nemocné kočky dohnat k větším rizikům než zdravá zvířata.
Pro Schmökela je ale zjištění především varováním týkajícím se současné megafauny. „Příbuzenské křížení není příčinou zhroucení populací, je to lékařský důsledek,“ zdůrazňuje. „Příčinou úbytku divokých koček je ztráta prostředí, znečištění, lov a pytláctví a dnes v některých oblastech i změna klimatu. Můžeme předpokládat, že totéž se stalo i s druhem Smilodon na konci pleistocénu.“
„O žijící divoká zvířata se musíme starat,“ dodává. „Omezujeme jim životní prostor, lovíme je, znečišťujeme jejich prostředí. A když jich zbude jen pár, možná začneme jednat. Jenže tehdy už jsou tato zvířata nejspíš zasažena příbuzenským křížením a jejich záchrana je mnohem obtížnější.“
Může studie dávno vyhynulého dravce skutečně změnit pohled na ochranu dnešních velkých šelem? Podělte se o svůj názor v komentářích.
