Kdy konečně dorazí plnohodnotný kvantový počítač? Podle nové filozofické studie je to špatně položená otázka. Christophe Jurczak z investiční firmy Quantonation spolu s Brooke Abeles z ENS Paris-Saclay ve Francii tvrdí, že kvantové počítače dnes spadají do kategorie takzvané „věčně pětileté technologie“ (perpetual five-year technology, PFYT) – tedy oboru, o němž se už léta říká, že je jen pět let od průlomu, aniž by ta hranice někdy skutečně padla. Kořen problému podle autorů není v trhu ani v selhání předpovědí, ale v tom, že dosud přesně nevíme, co vlastně kvantový počítač je.
- Studie zařazuje kvantové počítače mezi „věčně pětileté technologie“, u nichž se cíl neustále posouvá.
- Autoři tvrdí, že identita kvantového počítače se teprve utváří spolu s tím, jak se stroj vyvíjí.
- Podle nasbíraných dat se po překročení jednoho technického prahu pětiletý horizont nezhroutí, ale resetuje.
Impulz ke studii přišel Jurczakovi na konferenci, která s kvantovými počítači vůbec nesouvisela. Vědci tam probírali jinou nastupující technologii – a Jurczak si uvědomil, že o ní poprvé slyšel před třiceti lety, kdy se stejně jako dnes tvrdilo, že je „jen pět let daleko“. Ten pocit déjà vu ho přivedl k ročnímu ponoru do filozofické literatury, jehož výsledkem je právě publikovaná práce.
Autor nepopírá pokrok, popírá jistotu, že víme, kam míříme
Jurczak přitom netvrdí, že se nic neděje. Sám popisuje, jak nedávno na dálku spustil experiment na kvantovém počítači sestaveném z extrémně chladných atomů, který stál v laboratoři v Kanadě, zatímco on seděl na pohovce v Texasu. Řada firem navíc zveřejnila plány rozvoje svých strojů, stanovila si cíle ohledně velikosti i výkonu jednotlivých komponent – a tyto cíle splnila. Kvantové počítače jsou dnes dostupné přes cloud a chemici či materiáloví vědci je už mohou využívat jako vědecký nástroj.
Přesto to podle něj neznamená, že je otázka kvantových počítačů vyřešena. Argumentuje rozmanitostí přístupů k jejich stavbě i množstvím metrik, jimiž se jejich kvalita měří.
Základem jsou qubity, ale měřit se dá spousta věcí najednou
Základní stavební jednotky kvantových počítačů se nazývají qubity a lze je vytvořit mnoha způsoby – z extrémně chladných atomů, z drobných supravodivých obvodů nebo z částic světla. K tomu přistupuje řada parametrů: kolik qubitů stroj má, jak dobře jsou propojené, jak spolehlivě je lze použít v různých částech výpočtu, jak rychle se dají ovládat. Vylepšení jednoho nebo několika z těchto ukazatelů přitom zdaleka nezaručuje, že se zlepší i všechny ostatní.
Autoři nasbírali data o těchto metrikách napříč oborem a odvodili jasný trend: jakmile se překročí práh u jednoho ukazatele – například že jeden qubit chybuje méně než jednou z tisíce –, pětiletý horizont se nezhroutí, nýbrž se resetuje.
To je podle nich přímý důsledek toho, že podstatu kvantového počítače teprve objevujeme během jeho stavby. Pokud se identita stroje teprve ustavuje spolu s jeho vývojem, pak selhává předpoklad, na němž stojí všechny předpovědi – totiž že už víme, co měříme.
Srovnání s prvními klasickými počítači kulhá
Kvantové počítače se občas přirovnávají k ENIAC, prvnímu programovatelnému univerzálnímu elektronickému počítači. Jurczak ovšem upozorňuje, že stavba tohoto sálového kolosu byla mnohem víc inženýrskou výzvou v už poměrně vyspělém ekosystému. U kvantových strojů tomu tak není.
Autoři proto sáhli po myšlence filozofa techniky Gilberta Simondona a jeho konceptu „technické individuace“. Podle něj se proměnlivá sestava prvků stává soudržným „jedincem“ teprve procesem, do něhož patří celý ekosystém – infrastruktura, znalosti a praxe dozrávající krok za krokem metodou pokusu a omylu. Soubor qubitů a zařízení, která je ovládají a udržují, se stává kvantovým počítačem až díky propojenému rozvoji laserových a kryogenních systémů, výstavbě specializovaných čipových provozů, růstu kvalifikované pracovní síly a základnímu výzkumu ve fyzice i informatice.
Pro čtenáře to znamená, že opakovaně posouvané termíny nemusejí být jen marketingovým klišé, ale mohou odrážet povahu technologie, u níž se cíl teprve rýsuje. Skutečnost, že plně užitečný kvantový počítač zatím nemáme, tak podle autorů není selháním predikce ani trhu, nýbrž odrazem převratné povahy snahy přimět svět kvantové fyziky, aby počítal.
Myslíte si, že se plnohodnotného kvantového počítače dočkáme, nebo zůstane navždy „pět let daleko“? Napište nám svůj názor do komentářů.
