Sdílená právnická fakulta mezi soudcem a advokátem může měřitelně ovlivnit výsledek soudního sporu — tam, kde se očekává naprostá nestrannost. Nový výzkum publikovaný v odborném časopise Economic Inquiry přinesl důkazy o takzvané zaujatosti ve prospěch vlastní skupiny (in-group bias), a to přímo v prostředí justice. Autoři analyzovali floridské případy zdravotnických žalob (medical malpractice), kde byli soudci přidělováni náhodně, a zjistili, že společná alma mater se soudcem zvýšila pravděpodobnost, že advokát žalobce dosáhne odškodnění, přibližně o 2 procentní body.
- Sdílení právnické fakulty se soudcem zvýšilo šanci žalobce na odškodnění zhruba o 2 procentní body.
- Podobný efekt se neprojevil u fakult srovnatelné úrovně ani při shodě pohlaví či menšinového statusu.
- Nejsilnější byl vliv tehdy, když byl soudce alespoň o 10 let starší než advokát.
Náhodné přidělování soudců umožnilo čistší srovnání
Klíčem k výzkumu bylo právě náhodné přidělování soudců k jednotlivým případům. Díky tomu mohli autoři izolovat vliv sdílené právnické školy od dalších faktorů, které by jinak mohly výsledek zkreslovat. Pokud by soudci a advokáti navštěvovali různé fakulty srovnatelné prestiže, žádný obdobný efekt se neprojevil. Stejně tak se neukázal ani při pouhé shodě pohlaví nebo příslušnosti k menšině.
To podle badatelů naznačuje, že za zjištěným výsledkem nestojí kvalita školy ani jiné pozorovatelné podobnosti mezi soudcem a právníkem, ale právě samotné pouto mezi absolventy téže instituce.
Efekt sílil s věkovým odstupem mezi soudcem a advokátem
Zajímavým zjištěním je, že vliv sdílené alma mater byl nejvýraznější ve chvíli, kdy byl soudce alespoň o deset let starší než advokát. To je podle autorů v souladu s předpokladem, že jde o efekt závislý na věkovém rozdílu — tedy jakési loajality staršího absolventa vůči mladšímu z téže školy.
„Soudy jsou navrženy tak, aby vynášely nestranné rozsudky, přesto naše zjištění ukazují, že něco tak jednoduchého, jako je sdílená právnická fakulta, může ovlivnit, zda žalobci dosáhnou odškodnění,“ uvedl hlavní autor studie David Zhang z Rice University.
Zhang dodal, že tato zjištění otevírají důležité otázky ohledně toho, kdy by vazby mezi soudci a advokáty měly být zveřejněny nebo kdy by měly vést k vyloučení soudce z projednávání případu (recusal).
Proč na tom záleží i pro čtenáře mimo USA
Ačkoli se výzkum opírá o americká data z Floridy, otázka nestrannosti soudů je univerzální. Institut vyloučení soudce pro podjatost existuje i v českém právním prostředí — soudce se má vyloučit z projednávání věci, pokud existují pochybnosti o jeho nezaujatosti. Studie tak upozorňuje na to, že zdroje možné podjatosti nemusejí být jen zjevné (například osobní či rodinné vazby), ale i méně nápadné, jako je společné studijní zázemí.
Tento poznatek by mohl znamenat, že diskuse o tom, jaké vztahy mezi soudci a právními zástupci je vhodné zveřejňovat, se do budoucna může rozšířit i o dosud přehlížené vazby.
„Skutečnost, že samotné pozorovatelné podobnosti tyto vzorce nevysvětlují, poukazuje na složitost rozhodování ve věcech s vysokými sázkami — a na sílu důkladného sběru dat a promyšleného výzkumného designu odhalit, na čem skutečně záleží,“ doplnil spoluautor Tianwang Liu, nezávislý badatel.
Myslíte si, že by soudci měli povinně přiznávat, na jaké fakultě studovali společně s advokáty ve sporu? Podělte se o svůj názor v diskusi.
