Rakovina slinivky břišní patří k nádorům, které dlouhodobě odolávají i moderní léčbě. Zatímco imunoterapie zásadně změnila možnosti péče u řady jiných druhů rakoviny, u nádorů slinivky naráží na takzvané „chladné“ nádorové prostředí, jež brání imunitním buňkám v účinném útoku. Právě na tuto překážku se nyní zaměřily dva nezávislé výzkumné týmy ve Spojených státech. Vědci z Chicagské univerzity vyvinuli geneticky upravené probiotické bakterie schopné dopravit léčivo přímo do nádoru, zatímco lékaři z University of Connecticut (UConn) ve spolupráci se startupem Encapsulate testují čipovou technologii, která má předem odhalit nejúčinnější léčbu pro konkrétního pacienta.
- Chicagský tým použil upravený kmen probiotické bakterie Bifidobacterium longum k dopravě imunitně stimulující látky přímo do nádoru; výsledky pocházejí z pokusů na zvířatech.
- Léčba fungovala nejlépe v kombinaci s chemoterapií, radioterapií nebo imunoterapií.
- Tým UConn a firma Encapsulate zkoumají čipový systém, který má předpovědět, která chemoterapie u daného pacienta zabere.
- Chemoterapie u rakoviny slinivky podle výzkumníků UConn zabírá jen v 60 % případů.
Bakterie jako miniaturní továrny na léky
Chicagský tým, jehož práci zveřejnil časopis Science Advances, vytvořil kmen s označením BifidoSumIL-2. Jde o geneticky upravenou variantu bakterie Bifidobacterium longum, běžně přítomné ve střevech i v jogurtech, která má po dosažení nádoru uvolňovat upravenou formu interleukinu-2 (IL-2) – silné signální molekuly aktivující imunitní T-buňky.
Klíčovou výhodou této bakterie je její vztah ke kyslíku. „Bifidobacterium je obligátní anaerob, takže neroste v přítomnosti kyslíku,“ vysvětlil Mark Mimee, odborný asistent mikrobiologie na Chicagské univerzitě. Po vpravení do těla se bakterie z dobře okysličených zdravých tkání vyplaví, zatímco v nízkokyslíkatém prostředí uvnitř mnoha pevných nádorů, včetně nádorů slinivky, se aktivuje.
Běžná léčba IL-2 může mít vážné vedlejší účinky a někdy paradoxně posiluje buňky, které protinádorovou odpověď oslabují. Upravená forma SumIL-2 má proto cíleněji aktivovat právě T-buňky bojující proti rakovině.
V pokusech na zvířatech se bakterie přednostně hromadily uvnitř nádorů, zpomalily růst rakoviny slinivky a zvýšily aktivitu protinádorových CD8+ T-buněk.
Nejsilnějšího účinku dosáhla léčba ve spojení s dalšími metodami. „Tento potenciál kombinace je jedním z nejdůležitějších zjištění studie; BifidoSumIL-2 nefunguje jen sám o sobě – funguje s radioterapií, chemoterapií i imunoterapií,“ uvedl Ralph Weichselbaum, přednosta oboru radiační a buněčné onkologie na Chicagské univerzitě.
Přístup zapadá do rostoucího zájmu o strategii známou jako „bugs as drugs“, tedy využití bakterií jako léků. Léčba zatím nebyla testována na lidech. Další výzkum musí prověřit dlouhodobou bezpečnost, možné účinky mimo cílový nádor a to, zda by se bakterie daly podávat ústně místo injekčně. Tým chce také zjistit, zda lze postup spojit s novějšími léky, například inhibitory KRAS.
Čip, který má vybrat správný lék pro konkrétního pacienta
Zcela jiným směrem se vydává tým z UConn School of Medicine, který spolupracuje s firmou Encapsulate, startupem v inkubačním programu univerzity. Společnost i technologii založili absolventi UConn Leila Daneshmandi a Armin Rad. Jejich systém Biochip má z malého vzorku nádorové tkáně pacienta rychle namnožit buňky v laboratoři a předpovědět, které léčivo nebo kombinace zastaví postup nemoci nejúčinněji.
Podle spoluřešitele studie Johna Birka, přednosty gastroenterologie a hepatologie, je to zásadní krok. „Pokud nám tato technologie pomůže hned od začátku určit účinnější chemoterapii, je to velká věc,“ řekl. Dnes chemoterapie u rakoviny slinivky zabírá jen v 60 procentech případů a lékaři často musí vyzkoušet víc léků, než najdou ten správný, což léčbu prodlužuje.
Zařízení už podle vývojářů dokázalo předpovědět klinické výsledky v prostředí mikrogravitace na Mezinárodní vesmírné stanici; testování financovaly NASA a NSF. Nyní výzkumníci porovnávají predikce čipu se skutečnou odpovědí nádorů pacientů na předepsanou chemoterapii po třech až šesti měsících.
Proč na tom záleží
Rakovina slinivky patří podle Birka k nejčastějším nádorům trávicího traktu a její výskyt roste. Příznaky jako úbytek hmotnosti, bolesti břicha a žloutenka se přitom často objeví až v pokročilém stadiu, kvůli čemuž je včasná diagnóza klíčová. Obě popsané metody představují teprve rané fáze výzkumu – jedna zatím ověřená pouze na zvířatech, druhá probíhající jako klinická studie – a ani jedna dnes není běžně dostupnou léčbou. Pro pacienty by nicméně mohly do budoucna znamenat cílenější a méně náhodnou terapii u nádoru, kde má každá promarněná léčebná linie vysokou cenu.
Který z obou přístupů vám přijde nadějnější – cílená doprava léčiv pomocí bakterií, nebo testování na míru ještě před zahájením léčby? Podělte se o svůj názor v komentářích.
