Pacientům s oslabeným imunitním systémem, u nichž se rozvine nemelanomová rakovina kůže, ve skutečnosti nechybějí klíčové imunitní buňky schopné bojovat s nádorem – tyto buňky, zvané makrofágy, ale ztratily schopnost efektivně komunikovat. K tomuto zjištění dospěl tým z The University of Texas MD Anderson Cancer Center a publikoval jej v odborném časopise Cell. Objev mění dosavadní pohled na to, proč jsou tyto agresivní nádory u imunosuprimovaných pacientů tak obtížně léčitelné, a otevírá cestu k hledání nových terapeutických přístupů pro skupinu nemocných, která dosud měla jen omezené možnosti.
- Studie analyzovala nádory 138 pacientů s nemelanomovou rakovinou kůže.
- Pětileté celkové přežití činilo 33 % u imunosuprimovaných pacientů oproti 68,8 % u pacientů s normální imunitou.
- Makrofágy u oslabených pacientů byly přítomné, ale méně účinné v předávání signálů souvisejících s nádorem.
Dosavadní teorie o chybějících buňkách se nepotvrdila
Léčba těchto pacientů byla podle výzkumníků dlouhodobě velmi obtížná, a to i v éře imunoterapie. Převažoval názor, že nemocní s oslabenou imunitou mají jednoduše méně důležitých imunitních buněk. Právě to se však v novém výzkumu nepotvrdilo.
„Zjistili jsme, že kvalita imunitních buněk a jejich vzájemné interakce mohou být stejně důležité jako počet přítomných buněk,“ uvedl spoluautor studie Moran Amit, odborný asistent oboru chirurgie hlavy a krku. „Je to důležité zjištění, protože tito pacienti potřebují lepší možnosti léčby.“
„Teď, když víme, že ty buňky tam jsou, mění to náš přístup k celému problému,“ dodal Amit.
Proč je rakovina kůže pro tyto pacienty nebezpečnější
Nemelanomová rakovina kůže je podle autorů nejčastějším nádorovým onemocněním v USA. Lidé s oslabeným imunitním systémem – včetně příjemců transplantovaných orgánů a pacientů s některými nádory krve – mají vyšší pravděpodobnost rozvoje agresivních forem tohoto onemocnění.
Právě oslabená imunita přitom tyto pacienty často vyřazuje z léčby pomocí inhibitorů imunitních kontrolních bodů, které pomáhají ostatním nemocným. V praxi tak zůstávají zcela bez možnosti imunoterapie – a to je jeden z hlavních důvodů, proč badatelé hledají zcela nový směr.
Buňky jsou přítomné, ale hůře rozpoznávají nádor
Makrofágy jsou bílé krvinky, které pomáhají koordinovat imunitní odpověď organismu. Když fungují normálně, pomáhají takzvaným T-buňkám rozpoznat nádor a zaútočit na něj.
Analýza na úrovni jednotlivých buněk ukázala, že nádory u imunosuprimovaných pacientů obsahovaly řadu stejných typů imunitních buněk jako u ostatních. Tyto buňky ale byly méně účinné v předávání signálů souvisejících s rakovinou a měly sníženou rozmanitost receptorů, což naznačuje omezenější schopnost nádorové buňky rozpoznat.
Co objev znamená pro budoucí léčbu
Pokud vědci lépe pochopí, jak přesně jsou imunitní buňky pozměněny, mohli by podle studie vyvinout postupy, které tyto změny zabrání vzniknout nebo je zvrátí. To by pro dosud těžko léčitelnou skupinu pacientů mohlo znamenat zcela nové možnosti terapie.
Zjištění zároveň zdůrazňuje význam vrozené imunity při utváření protinádorové odpovědi. To by mohlo vést k testování léčby zaměřené na posílení vrozené imunity nebo na zlepšení komunikace mezi imunitními buňkami přímo uvnitř nádoru.
„Nyní zkoumáme možnosti, jak tyto buňky posílit nebo jim pomoci obnovit ztracenou funkčnost,“ uzavřel Amit. „Je to změna v tom, jak k této nemoci přistupujeme, ale mohla by otevřít slibné nové směry výzkumu léčby.“ Jde zatím o výsledky laboratorního a analytického výzkumu, nikoli o hotovou léčbu dostupnou pacientům.
Sledujete pokroky ve výzkumu imunoterapie a nádorových onemocnění? Napište nám, co od podobných objevů čekáte a jaké informace o léčbě rakoviny kůže by vás nejvíce zajímaly.
