Alergie na psy trápí zhruba 15 % světové populace a doposud proti nim existovaly jen omezené možnosti — vyhýbat se psům, nebo podstoupit dlouhodobou imunoterapii. Nová studie zveřejněná v odborném časopise The CRISPR Journal ale zkusila jinou cestu: zaměřila se přímo na zdroj problému u samotného zvířete. Vědci pomocí genové editace metodou CRISPR-Cas9 vypnuli u psů gen zodpovědný za hlavní psí alergen. Výsledkem jsou dvě naklonovaná štěňata bígla, samičky Alfie a Bailey, v jejichž slinách, srsti ani kožních lupech se alergenní protein nepodařilo prokázat.
- Hlavním viníkem psích alergií je protein Can f 1, obsažený zejména ve slinách psů.
- Vědci gen pro Can f 1 vypnuli metodou CRISPR-Cas9 a upravené buňky přenesli klonováním do vajíček dárcovských bíglů.
- U dvou narozených štěňat nebyl alergen zjištěn a při kožním testu nevyvolala u dobrovolníka žádnou reakci.
Zásah přímo do genu pro alergen
Hlavním původcem potíží je bílkovina Can f 1, kterou pes vylučuje především do slin. Alergeny se snadno šíří, ulpívají na nábytku, oblečení i ve vzduchu, takže úplně se jim vyhnout je téměř nemožné. Příznaky mohou začínat rýmou, svěděním očí nebo kožní vyrážkou, ale mohou vyústit i v astmatické potíže vyžadující lékařskou pomoc.
Zatímco většina dosavadních přístupů upravuje lidskou imunitní reakci, tým zvolil opačný směr. Výchozím materiálem byly běžné kožní buňky (fibroblasty) odebrané bíglovi. V nich pak metodou CRISPR-Cas9 provedli drobný, ale velmi přesný zásah do genu Can f 1 — do místa vložili jeden extra stavební prvek DNA, což instrukce genu „rozházelo“ a fakticky ho vyplo, takže už nemohl tvořit alergenní protein.
Aby z upravených buněk vznikli živí psi, použili vědci klonovací techniku známou jako přenos jádra somatické buňky (SCNT). Z dozrálých psích vajíček odstranili původní genetický materiál a nahradili ho materiálem z upravených buněk. Do náhradní matky pak přenesli 25 embryí, z nichž se narodila štěňata s požadovanou genetickou úpravou.
Alergen chyběl i tam, kde jinak byl
Biochemické testy slin, srsti a lupů porovnávaly upravené psy s běžným bíglem, standardním pudlem a goldendoodlem. Zatímco u ostatních psů — včetně plemen inzerovaných jako hypoalergenní — byl protein snadno detekovatelný, u geneticky upravených zvířat zcela chyběl.
Rozhodujícím testem byla kožní zkouška: dobrovolníkovi na paži nanesli extrakty z jednotlivých psů. Po běžném bíglovi i po údajně hypoalergenních plemenech se u něj objevily alergické pupínky, geneticky upravení psi ale žádnou reakci nevyvolali.
Celogenomové i cílené sekvenování genu Can f 1 podle autorů neodhalilo, že by proces editace způsobil nezamýšlené poškození DNA štěňat. Protože ale šlo o studii typu „proof of concept“, nemohli vědci s jistotou vyloučit případný negativní vliv úpravy na zdraví psů. Preventivně proto byla štěňata od narození pod přísným veterinárním dohledem.
Co z toho plyne pro alergiky
Studie ukazuje, že je technicky možné hlavní psí alergen u živého zvířete přímo umlčet. To je zásadní posun oproti dosavadní logice, kdy se řešení hledala na straně člověka. Pro miliony lidí s alergií na psy by takový přístup teoreticky mohl znamenat, že by v budoucnu mohli žít se psem bez potíží — dnešlo by o marketingově „hypoalergenní“ plemeno, ale o zvíře, které měřitelně netvoří klíčový alergen.
Cesta k praktickému využití je ovšem ještě dlouhá. Než by takový postup mohl být využíván komerčně, budou muset vědci prokázat jeho dlouhodobou bezpečnost, zajistit pečlivý dohled nad životní pohodou zvířat a splnit veškeré regulační požadavky.
Vyměnili byste svého čtyřnohého kamaráda za geneticky upravené plemeno bez alergenu, kdyby to znamenalo konec kýchání a rýmy? Napište nám svůj názor do komentářů.
