Milovníci filmů, které jsou „tak špatné, až jsou dobré“, mají důvod k radosti i v českém prostředí: snímek Champagne and Bullets (uváděný také pod názvy GetEven a Road to Revenge) je dostupný na streamovacích platformách Amazon Prime a Tubi, stejně jako na službě Hoopla. Recenzent The Verge jej řadí po bok kultovních brakových klasik jako The Room, Troll 2 nebo Fateful Findings — tedy filmů, jejichž ambice výrazně přesahují schopnosti i rozpočet, a právě proto se z nich staly zvláštní filmové kuriozity.
- Film je téměř výhradně dílem jednoho muže, Johna De Harta, který jej napsal, režíroval i v něm hraje hlavní roli.
- Snímek je dostupný na Amazon Prime, Tubi a Hoopla.
- Recenzent The Verge jej označuje za kandidáta na „Mount Rushmore“ nejhorších filmů.
Jeden muž jako scenárista, režisér i hlavní hvězda
Za celým dílem stojí prakticky jediný člověk — John De Hart. Ten film nejen napsal a režíroval, ale ztvárnil i hlavní postavu Ricka Bodeho. Hned v úvodu navíc předvádí vlastní hudební číslo s názvem „Shimmy Slide“. Podle recenze byl Hart během natáčení této scény kvůli přetržení zad údajně napěchovaný léky proti bolesti, a tak působí strnule a rozhlíží se po místnosti, jako by vystupoval jen pod pohrůžkou násilí.
Zápletka plná policistů bez odznaků a satanského kultu
Vztahy a interakce mezi postavami jsou podle recenzenta stejně nevysvětlitelné a nepřirozené jako v proslulém The Room. Bode a jeho parťák Huck Finney jsou policisté, kteří o své odznaky přijdou pět minut po začátku filmu. To odstartuje rychlý psychický rozklad Finneyho, jenž zároveň prochází rozvodem. Postava mimo jiné prostřílí své účty, napije se bělidla a zdánlivě založí kult.
Značná část děje se přitom točí kolem návratu Bodeho bývalé přítelkyně Cindy, která prchá před satanským společenstvím.
Akční film, kde je akce jako šafránu
Ačkoli jde údajně o akční snímek, soubojů je poskrovnu a jsou nastylizované s věrohodností kaskadérské show v zábavním parku. Hart podle recenze věnoval mnohem více pozornosti nahotě: film obsahuje tři nepříjemně dlouhé milostné scény s herečkou Pamelou Bryant, která hraje Cindy, přičemž všechny doprovázejí písně v Hartově podání. Dohromady zaberou 12 minut ze stopáže, jež trvá pouhých 90 minut.
Jedna scena odehrávající se ve vířivce prý dokonce vedla k tomu, že se s Hartem tehdejší přítelkyně rozešla.
Recenzent přirovnává celkové vyznění filmu k setkání Stevena Seagala s Neilem Breenem — tedy ke spojení amatérské akce a osobité outsiderské tvorby. Diváky zároveň upozorňuje, že jedna ze scén, v níž nevystupují Hart s Bryant, zobrazuje sexuální napadení.
Proč to může zajímat i české fanoušky braku
Pro tuzemské publikum je podstatné především to, že snímek nezůstává jen americkou legendou — díky dostupnosti na běžných streamovacích službách si jej mohou pustit i diváci mimo USA. Fenomén filmů „tak špatných, až jsou dobré“ má přitom stabilní fanouškovskou základnu i mezi českými milovníky filmu, kteří podobné tituly sledují jako společenskou zábavu. Recenzent doporučuje snímek zejména příznivcům kultovních brakových filmů a posluchačům podcastu How Did This Get Made.
Máte i vy svého favorita mezi filmy, které jsou tak špatné, až se z nich stala zábava? Podělte se v komentářích o tituly, které podle vás patří do síně slávy filmového braku.
